První světová válka znamenala osudový předěl v životě celého světa a dotkla se takto i Řádu německých rytířů. Velmistr arcivévoda Evžen se zprvu stal protektorem péče o válečné poškozence, v prosinci roku 1914 byl jmenován velitelem 5. armády, bojující na balkánské frontě, po vypuknutí války s Itálií na jaře 1915 převzal velení italské fronty se sídlem v Mariboru a zde působil do ledna 1918. Roku 1916 se stal polním maršálem. Uvažovalo se dokonce, že po svém méně schopném bratru Bedřichovi převezme velení celé armády. Řádové sestry vykonávaly rozsáhlou péči o raněné a nemocné vojáky na různých místech fronty i v zázemí. Řádoví kněží se uplatňovali jako polní kuráti a v zázemí přebírali významná postavení v církevní správě. Mezi nimi začínal nabývat na významu Rýžovišťský rodák Norbert (vlastním jménem Jan) Klein.
První světová válka skončila rozpadem Rakouska - Uherska a většina nástupnických států zaujala nevraživý postoj ke všemu, co jakkoliv souviselo s dosud vládnoucím rodem habsbursko-lotrinským. Týkalo se to i Řádu německých rytířů. Československá republika chtěla konfiskovat 5. března 1919 veškerý majetek řádu na svém území a postavila jej pod nucenou správu. Řád se bránil poukazem, že je duchovní organizací, spjatou s habsbursko-lotrinským rodem pouze osobami svých velmistrů. Velmistr arcivévoda Evžen pro usnadnění situace řádu 22. dubna 1923 abdikoval a řád zvolil 30. dubna 1923 novým velmistrem brněnského biskupa Norberta Kleina. 
V průběhu roku 1924 byla nucená správa na řádových statcích zrušena a definitivně byla prohlášena za neplatnou smlouvou mezi Československem a Rakouskem ze 7. prosince 1925. Jednání o restituci majetku se však táhlo až do roku 1936. Řádu nebylo vráceno všechno - některé reality podléhaly ustanovením o první pozemkové reformě, zámky ve Štítině a Šmolkově byly v jejím rámci prodány.
Československý stát (1. republika)
Německý řád plnil své poslání v nových podmínkách velmi svědomitě. Poskytovala mu k tomu možnost mimo jiné velká hospodářská krize, zasáhnuvší svět od roku 1929. Tato krize bohužel přivedla Německo k moci, nacistický režim Adolfa Hitlera. Velká část Němců v Československu, nespokojená s vývojem dosavadních vztahů vůči československé vládě, postupně přecházela na pozice podpory Hitlera. Německý řád a jeho členové si dobře byli vědomi skutečnosti, že nacistický režim je zaměřen silně proticírkevně a nacionálně. Výmluvná je finanční půjčka řádu československému státu na budování pohraničních opevnění (bunkrů) po roce 1935. Stát také v letech 1936–1938 jednal s řádem o postoupení pozemků na bývalém panství Hrabyně - Štítina pro účely obrany země. Řád dal k dispozici Československé armádě jako zázemí zámek v Hrabyni a veškeré hájenky nacházející se v pohraničním pásmu. Taktéž Řád bezúplatně přispíval dřevní kulatinou na opevňovací stavby v pohraničí.
Zásadní obrat v celkovém postavení řádu přinesla nová statuta z roku 1929. Zavedla nový název "Německý řád", zcela zrušila rytířskou složku (její členové byli ponecháni na dožití), pojala řád jako sdružení kněží, sester a familiářů, položila zvýšený důraz na funkci pastorační, vzdělávací, humanitární a sociální. 
Tato reforma řádu byla reakcí na jeho existenci v nových podmínkách moderní společnosti, v níž se dostávaly do popředí problémy humanitární a sociální, naproti tomu ideály středověkého rytířství byly považovány za přežitek a také válka dostávala jiný charakter, než střetnutí rytířských bojovníků, dbajících přitom určitých zásad.
O poměru představitelů řádu k Československu můžeme mnohé zjistit na základě materiálů z politické činnosti synovce velmistra Kleina Roberta Schälzkého, od roku 1936 rovněž velmistra. V letech 1920–1925 byl poslancem parlamentu za německou křesťanskosociální stranu. V praxi vyznával zásady křesťanského socialismu, jemuž je v současné době nejblíže švédský model sociálního státu. Ve svých parlamentních vystoupeních hájil zájmy Němců a proněmecky orientovaných Hlučíňanů stejně jako ostatních lidí postižené sociální problematikou dané doby, některé jeho proslovy mají ovšem obecnější charakter. On i ostatní představitelé řádu nepochybně hledali cestu ke sblížení s novým československým státem při respektování své národnosti. Idea sociálně a národnostně spravedlivého státu je ovšem sbližovala s československým prezidentem T. G. Masarykem.
Nástup nacistů
Teprve rok 1938 přinesl v souvislosti s vyvrcholením kampaně hitlerovského Německa proti Československu také určité zakolísání v postojích příslušníků Německého řádu. Německý řád byl ovšem jeden z prvních, kdo měl možnost z tohoto zakolísání procitnout. Již v 1. listopadu 1938 byl majetek řádu v obsazeném sudetském území kromě far a klášterů sester zabaven a podroben nucené správě - po obsazení zbytku Československa to bylo rozšířeno i na majetky na tomto území. Situaci potvrdil dekret okupační správy z 27. ůnora 1939. Velmistr Schälzky se pak marně domáhal zrušení těchto opatření a obnovy normální činnosti řádu. V korespondenci s představiteli německého státu poukazoval mimo jiné na obhajobu národních zájmů Němců řádem. Toto dvouznačné tvrzení bylo později proti němu silně zneužito.
Válečné období
Postoj příslušníků Německého řádu za druhé světové války není podnes blíže prozkoumán a ve veřejnosti znám. Lze říci, že většina z nich plně odčinila své chvilkové zakolísání v letech 1938–1939. Člen řádu P. Heribert Kluger (1870–1945) zemřel v koncentračním táboře Dachau, sestra Irmgard v koncentračním táboře Osvětimi. 
Řadou nacistických vězení prošel P. Walter Horný. Pozoruhodné byly osudy P. Stanislava Dostála, v letech 1945–1948 českého řádového provinciála. Několik členů řádu bylo přímo zapojeno do atentátu na Hitlera v r.1944, který dopadl neúspěšně a všichni jeho členové byli popraveni. Velmistr Robert Schälzky žil v internaci v budově řádové komendy v Opavě, hájenky v Podlesí a často byl vyslýchán gestapem. Ostatní řádoví kněží pracovali na farách, sestry dále vykonávaly obětavou službu ve špitálech a nemocnicích. Ve Svitavách dokonce zřídily v roce 1938 další řádový dům s nemocnicí a starobincem.
Nástup komunistů
Po válce se Německý řád snažil o obnovu své činnosti a vrácení konfiskovaného majetku. Narazil však na vlnu vzedmutých protiněmeckých vášní, v jejíchž rámci byl obviněn z podpory odsunovaných Němců, germanizace, podpory nacismu a dokonce i "vyvraždění pobaltských Slovanů ve středověku"! 27. února 1946 byl vydán dekret o novém konfiskování jeho majetku ve prospěch československého státu - provedeno 30. srpna 1946. Proti této konfiskaci se Řád ohradil prostřednictvím svých právních zástupců a nejvyšší správní soud v Praze rozhodl 18. prosince 1948 že konfiskace z r.1946 je zcela neplatná a vlastníkem majetku je nadále Řád z důvodu neplatnosti nacistické konfiskace ( dekret č.5). Jelikož však u vlády byli již komunisti k fyzickému vydání majetku však nedošlo.
Představitelé řádu v čele s velmistrem Schälzkým byli donuceni k emigraci do Rakouska. V Československu zůstali je český člen řádu P. Jindřich Stuchlík, opavský probošt Saidl, provinciál Stanislav Dostál a kněží České národnosti, a řádové sestry. Ty postihla další akce proti církevním organizacím v roce 1950. Sestry ze všech řádových domů byly převezeny do Opavy, odtud pak 3. dubna 1951 do internace v Hradci nad Moravicí. Od roku 1953 vystřídaly různá místa nuceného pobytu s obětavou prací v nemocnicích, naposledy v Chrastavě. P. Jindřich Stuchlík pracoval v civilu jako stavební dělník, a stejně jako ostatní členové byl dlouhodobě vězněn v komunistických kriminálech.
Po roce 1989
Po roce 1989 Řád legalizoval svou činnost v českých zemích. Centrem jeho působení se stává Opava jako sídlo českého provinciála a představené řádových sester. Sídlem familiárů se stal Bruntál. Řád se snaží svou činností naplňovat smysl svého hesla "Léčit a pomáhat".
Jaký je význam a duchovní odkaz Řádu německých rytířů? I on má ve své historii světlá a méně světlá místa, projevující se také v dějinách české řádové provincie. Přesto můžeme říci, že řád díky svým organizátorským a hospodářským schopnostem, sociálnímu cítění velké části svých členů a podpoře kultury a vzdělanosti zanechal v oblastech, kde působil pozoruhodné dědictví.
"Řád se nacházel a působil v německých oblastech a proto také pro německý lid po stránce duchovní, charitativní a sociální jakož i kulturní a vzdělávací pracoval. Přitom také povinností vůči příslušníkům ostatních národností nenechával stranou".
Robert Schalzky – velmistr r. 1946