14

Jako samostatná postava mívá Alžběta v ruce džbán a chléb, u nohou žebráka. Velmi četné jsou scény z jejího života: ošetřuje nemocné, manžel, který ji chtěl kárat, že uložila žebráka do vlastní postele, nachází na lůžku Ukřižovaného. Od 15. století se objevuje výjev, jak se chléb, který nese chudým, zázračně mění v růže. 

Svatá Alžběta DurynskáKrálovské dcery nemívaly snadný život. Alžběta, dcera uherského krále Ondřeje II. A Gertrudy Bavorské, byla v útlém věku zasnoubena se synem durynského lantkraběte Hermanna. Jak bylo v tehdejší době zvykem, odvezli ji ve slavném průvodu s bohatou výbavou na hrad jejího ženicha, aby vyrůstala spolu s ním. I když její snoubenec po několika letech zemřel, zůstala Alžběta v Durynsku, neboť v ní nalezl zalíbení Ludvík, mladší bratr jejího snoubence a po jeho smrti dědic země. Sňatek uzavřeli, když bylo Alžbětě čtrnáct let. 

Čím větší náklonnost k sobě manželé cítili, tím větší byla nevole Ludvíkových urozených příbuzných. Mladá lantkraběnka jim v ničem nebyla vhod. Kdo kdy viděl, aby se urozená dáma prostě oblékala, odkládala šperky, ba dokonce vévodskou korunu, odznak své hodnosti, před vstupem do kostela sundávala a přátelila se se služebnictvem! A ta její dobročinnost! Patřilo sice k dobrému tónu dávat žebrákům almužny, ona však je nejen obdarovávala, ale dokonce vlastníma rukama pečovala o nemocné, krmila je a umývala, ba neštítila se ani malomocných. Ludvík však všechny stížnosti na svou manželku odbýval mávnutím ruky. 

Jednou, když se Ludvík zdržoval mimo dům přiběhl k němu vyděšený posel se zprávou, že jeho manželka přivedla domů malomocného a uložila ho do vlastní postele. Ulekl se a spěchal domů. Jaký však byl jeho údiv, když vstoupil do komnaty, odhrnul přikrývku a na manželském loži spatřil Ukřižovaného obklopeného nebeskou záři. Zahanbeně Alžbětu odprosil za své podezření a nadále ji podporoval ve všem jejím konání. 

Když byla země sužována mimořádným suchem, nechala Alžběta otevřít zeměpanské sýpky a najímala chudáky ke stavbě mostů a silnic, aby jim poskytla příležitost k obživě.

Roku 1227 se lantkrabě Ludvík rozhodl, že se připojí ke křížové výpravě do Svaté země. V neblahé předtuše ho Alžběta prosila, aby neodjížděl. A skutečně: dříve než se mohl nalodit k plavbě do Palestiny, zemřel na mor. Vznešení příbuzní vypudili zoufalou Alžbětu z hradu. Uchýlila se do kláštera v Marburgu, kde žila skromně, pečujíc o chudé a nemocné ve špitále, který založila. Bůh si ji však zakrátko povolal k sobě. Zemřela roku 1231 v pouhých 24 letech.