11

Česká provincie řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě (Německý řád) dnes podala výzvy k vydání nemovitého majetku v rámci církevních restitucí. Jedná se především o lesy, polnosti a nemovitosti, které Řád vlastnil před druhou světovou válkou a byly mu zabaveny nacistickou vládou. V roce 1945 byl tento majetek podle dekretu č. 5 prezidenta republiky řádu navrácen, a při tom byl dán po dohodě s řádem a za jeho spolupůsobení pod národní zprávu, která majetek do roku 1951 obhospodařovala. Z toho vyplývá, že řád byl k 25.02.1948 vlastníkem nemovitostí, které požaduje. Zástupci Řádu jsou přesvědčeni, že navrácení majetku je součástí zmírnění křivd, které Řád jako celek i jeho jednotlivý členové utrpěli. Vedle navracení majetku považují zástupci Řádu za potřebné upozornit i na některé desinformace a zavádějící údaje týkající se historie Řádu i jeho současného působení.

Řád požaduje vydání pozemků a nemovitostí, které Řád v minulosti vlastnil. Pozemky mají celkovou výměru cca. 13.500 ha a Řád požaduje dále zejména tyto nemovitostí: Velmistrovský dům v Opavě, kostel v Karlově Studánce, bývalý chudobinec v Bruntále, část konventu v Opavě, Lázně Karlova Studánka, zámek Bruntál, hrad Bouzov a Sovinec. Pokud bude majetek vydán, bude sloužit k dalšímu rozvoji činnosti Řádu na území České republiky, a to zejména v oblasti vzdělávání, charitativní a sociální oblasti, stejně jako v oblasti duchovní správy, kde v současné době Řád na území České republiky znovu působí. Řád dnes provozuje Církevní gymnázium Německého Řádu v Olomouci, Středisko volného času v Olomouci, Církevní konzervatoř v Opavě a Pečovatelskou službu Německého Řádu v Bruntále.

Řád byl založen v roce 1190 v Akkonu, přístavním městě v dnešním Izraeli, jako špitální bratrstvo. Od roku 1204 započalo na pozvání a přání českého krále Přemysla Otakara I. působení i v některých městech a místech na území současné České republiky. V období mezi první a druhou světovou válkou rozvíjel řád rozsáhlou vzdělávací a charitativní činnost. Řádoví bratři a sestry provozovali například deset škol, tři dětské školky, dva starobince, pět nemocnic, stejně jako patnáct farností. Mnohokrát byla poskytována ošetření a kúry bezplatně, což bylo umožněno výnosy z řádového majetku.

Od doby nástupu fašismu v Německu vystupoval Řád, stejně jako jeho představitelé, proti německé expanzivní politice a vyvíjel aktivity směřující k zachování celistvosti a suverenity Československé republiky. Prezident Edvard Beneš, stejně jako předtím prezident Masaryk, navštívili představitele Řádu na řádovém hradě Bouzov, na dostavbu pohraničních opevnění poskytl Řád Československé republice nevratnou půjčku ve značné výši, pro budování palebních průseků dal bezplatně k dispozici řádové lesy, stejně jako přenechal hájenky a zámek v Hrabyni Československé armádě k bezplatnému užívání. Představitelé Řádu vedli s ředitelem kanceláře prezidenta republiky korespondenci, ve které nabízejí provedení veškerých opatření, která mohou přispět k posílení obranyschopnosti Republiky Československé.

Přímým důsledkem loajality Řádu vůči Republice Československé bylo jeho zrušení a konfiskace jeho majetku, konkrétně se tak stalo 27.02.1939 výnosem (dekretem) říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti, kterým byl Řád rozpuštěn a jeho majetek konfiskován. Velmistr Řádu, který byl ve dvacátých letech poslancem parlamentu a jako takový byl i iniciátorem mnoha důležitých sociálních zákonů, musel opustit své sídlo, byl vícekrát vyslýchán gestapem a částečně v domácím vězení v odlehlé myslivně (Podlesí). Sestry a bratří, kteří pracovali v školské službě, byli z těchto pozic stáhnuti.

Po skončení druhé světové války, během které byla celá řada členů Řádu pronásledována a jedna sestra, stejně jako jeden generální rada Řádu, zahynuli v koncentračním táboře Dachau, vydal ministr zemědělství Ďuriš jako člen komunistické strany prohlášení Řádu za zrádce ve smyslu příslušných konfiskačních dekretů prezidenta republiky. Příslušná rozhodnutí o převzetí majetku Řádu vydaná na základě konfiskačních vyhlášek, které nebyly vydány v souladu s právním řádem Československé Republiky, byla zrušena Nejvyšším správním soudem, avšak s ohledem na změnu politických poměrů již příslušné rozhodnutí nebylo Řádu doručeno ani provedeno. Tímto byly hrubě popřeny základní principy demokratického právního řádu a Řádu odepřeno právo na soudní ochranu, stejně jako právo na ochranu jeho vlastnictví.

Další část majetku Řádu byla odňata na základě zákonů o nové pozemkové reformě a revizi první pozemkové reformy, další majetek pak na základě zákona o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a organizaci státní léčebné péče. Taková odnětí majetku jsou důvodem majetkové křivdy podle zákona o církevních restitucích. Značné množství řádového majetku bylo odňato bez právního důvodu, v mnoha případech docházelo dokonce k protiprávním zápisům v pozemkových knihách. I tyto skutečnosti jsou důvodem majetkových křivd tak, jak jsou specifikovány zákonem o církevních restitucích.

Řád podá v následujících dnech též žádosti o vydání věcí movitých.

Řád věří, že příslušné orgány budou při aplikaci výše zmíněného zákona postupovat v souladu s principy právního státu, přezkoumají právní základ uplatněných nároků a přispějí nakonec ke zmírnění majetkových křivd způsobených totalitním režimem.

 

P. Metoděj Hofman O.T.

vikář Velmistra