13
Článek pana Oldřicha Dandy na titulní straně deníku Právo 8.11.2011 „Němečtí rytíři mají šanci na majetek“ je postaven na účelové spekulaci a s jediným cílem – připravit jako zaměstnanec soukromého média zajímavý titulek, který se bude dobře prodávat. Jen tak si lze vysvětlit fakt, že novinář, který odmítl schůzku s ministrem kultury v pátek 4.11.2011 ve 20:30  z důvodu, že ve Sněmovně již nebude a který se na MK obrátil s dotazem ve věci 7.11.2011 v odpoledních hodinách, nebyl ochoten vyčkat do druhého dne na odpovědnou reakci Ministerstva kultury.

Je pravda, že Ministerstvo kultury v připomínkovém řízení takzvaně akceptovalo připomínku Ministerstva vnitra:

§ 5 písm. j) MV

Domníváme se, že uvedené ustanovení by mělo pamatovat i na situace, kdy majetek církví a náboženských společností byl zabrán ještě před r. 1948 (během německé okupace nebo na něj byla nesprávně uvalena národní správa) a jeho vrácení církvím a náboženským společnostem bylo řešeno československými orgány, zejména soudy v letech 1945 – 1948, ovšem v důsledku politických změn od 25. února 1948 již opětovné vydání nebylo dokončeno. Domníváme se, že i takovýto majetek by měl být vydán církvím a náboženským společnostem, resp. návrh by se měl i s těmito případy nějak vyrovnat, např. možným dokončením soudních nebo správních řízení (a simile dekretální věci a státní občanství).

Akceptování připomínky v rámci připomínkového řízení ovšem neznamená, že je text připomínky automaticky transformován do návrhu zákona. Pokud by se tak stalo, šlo by spíše o výjimku. Připomínka Ministerstva vnitra byla akceptována do té míry, že část připomínky byla promítnuta do § 5 předmětného návrhu zákona. Pokud by si novinář zároveň s připomínkou otevřel i návrh zákona, měl by lidově řečeno po článku.

Žádný paragraf, na základě kterého by měly být založeny obavy, jak je popisuje deník Právo v návrhu zákona není!

Kromě toho, zákon vždy funguje jako celek a je třeba jej číst jako celek. Například § 7, odst. 1, písmeno h, kde se jasně uvádí, co se nebude vydávat. Zákon je jasně koncipován na vztahy mezi státem a církvemi.  Žádné jiné vztahy neupravuje!

Preambule zákona říká: „Parlament, pamětliv trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly na území ČR potlačovány…, veden snahou střežit a rozvíjet zděděné kulturní a duchovní bohatství, veden snahou zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány v letech 1948 až 1989, vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a umožnit tak … nezávislé postavení církví a náboženských společností, jejichž existenci a postavení pokládá za nezbytný prvek demokratické společnosti se usnesl…“

Ustanovení § 5 umožňuje navracení majetku Federaci židovských obcí, kterým byl majetek zabrán nacistickým režimem a komunistickým režimem pak byla tato křivda v podstatě potvrzena. Z ustanovení tohoto paragrafu nelze vyvodit závěr, že když se vrací církvím, tak se může vracet např. i šlechtě. To je velmi účelová spekulace a nic v navrhovaném zákoně nesvědčí pro takový závěr.