03
familiari_bouzovV sobotu 1.5.2010 byli při slavnostní mši svaté na Hradě Bouzově přijati tři noví členové řádu. Tito tzv. familiáři se na tento okamžik duchovně připravovali dva roky. Investitura proběhla v Rytířském sále, v prostorech které k tomuto účelu byly arcivévodou a velmistrem Evženem Habsburským zbudovány. Byla to vůbec první investitura v Rytířském sále po 100 letech.

 

 

 

Německý řád přijal nové familiáře

 

Na svátek sv. Josefa, snoubence Panny Marie, patrona všech kdo pracují, ochránce rodin a Církve a národního světce sv. Zikmunda krále burgundského a mučedníka 1. května L. P. 2010 ožil hrad Bouzov a bouzovská farnost životem Německého řádu. Po 100 letech se na hradě v rytířském sále odehrálo přijetí nový členů do Německého řádu, a to mezi familiáře (III. řád). Přijetí těchto nových familiářů proběhlo během slavné mše svaté, kterou sloužil pan Velmistr v chórovém sále, který přiléhá k sálu rytířskému. Po mnoha desetiletích opět tato místa sloužila svému účelu, jak to původně zamýšlel arcivévoda Evžen při budování tohoto řádového sídla. Velmistr, kněží, familiáři a hosté se začali scházet před hradem kolem 13 hodiny. Prvním aktem dějství bylo posvěcení mantlů (plášťů) náhrdelních dekorací a řádových růženců v hradní kapli sv. Jiří. Mezi tím se pozvaní hosté shromáždili v rytířském sále a za nedlouho vkročil průvod duchovenstva, spolu s velmistrem a zaujali svá místa v chórovém sále, kde byl připraven oltář. Započala liturgie mše svaté. Byť šlo o Novus Ordo Missae, tak provedení bylo v souladu s liturgickými tradicemi Římskokatolické církve. Užíval se bohoslužebný jazyk Církve, tedy latina (řádný bohoslužebný jazyk Církve, který nebyl nikdy nezrušen, a to ani II. vatikánským koncilem), občas proložena v neliturgických částech ritu jazykem německým (kázání – homilie). Sbor zpíval ordinárium Missa Mundi, byť je toto ordinárium pohřební a lépe by se hodilo ordinárium Missa de Angelis. Sbor také s velikou snahou zpíval mešní antifony a některé části ritu gregoriánským zpěvem, což jen umocnilo sepjetí se staletou tradicí Církve i Německého řádu. Po čteních a evangeliu se ujal slova pan velmistr, a byť nebylo překladatele téměř slyšet, přednesl zajímavou homílii na téma katolické víry a spirituality Německého řádu. Hovořil o velikém vzoru bratří a sester Německého domu, tedy o Panně Marii Jeruzalémské. Vyzdvihl její služebný postoj ve vztahu k Bohu i lidem a zdůraznil, že byť má řád rovněž aristokratické tradice, tak vzorem bratří a sester je naopak ono pokorné sestupování, s pohledem stále upřeným na Krista Krále, k těm nejposlednějším a nejbědnějším. Zdůraznil také, že bratři Německého domu jsou po vzoru sv. Jiří povinni vést boj se zlem a po vzoru sv. Alžběty Uherské, konat skutky lásky a milosrdenství. V těchto slovech jasně zazněl apel, že v Německém řádu není místa pro nadutou snobskou pýchu a řád není archaickým spolkem elitářů, ale je skutečnou cestou spásy pro jeho členy a všechny, kteří mají podíl na jeho modlitbách a činnosti. Škoda jen, že někteří lidé v sále zřejmě tato slova příliš neslyšeli pro technické potíže s ozvučením. Po kázání, bylo přistoupeno k vlastnímu ritu přijímání členů řádu.

Nejdříve byli velmistrem kandidáti osloveni.
„Milovaní bratři, co žádáte od Boha a jeho Církve?“
kandidáti odpověděli:
„Prosíme o přijetí do Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, abychom jako familiáři mohli sloužit Kristu a jeho Církvi.“
Velmistr jim odpovídá:
„S vděčností Bohu, buďte přijati mezi Familiáry Německého řádu, abyste ve smyslu Německého řádu sloužili, bratřím a sestrám v jejich službě k oslavě Boží a ve službě v Církvi pomáhali a byli jim oporou.“

Pak se velmistr tázal kandidátů.

„Jsi připraven žít Boží evangelium a být věrný Církvi, v modlitbě se vždy hlouběji spojovat s Kristem, být svědkem přítomnosti Boží a jeho milosrdného působení ve světě?“

„Jsi připraven své povinnosti jako familiář Německého řádu s Boží pomocí věrně plnit, života ve společenství familiářů se aktivně účastnit, a modlit se za spásu lidí?“

„Jsi připraven podporovat řád při péči o nemocné, staré, chudé a potřebné podporovat a Řádu v jeho náboženské, kulturní a vědecké činnosti podle řádové tradice dopomáhat?“

Kandidáti odpověděli „Jsem připraven“ a „S Boží pomocí jsem připraven“

Pak přistupovali kandidáti každý zvlášť k velmistrovi a v kleče se složenými rukama přijali kříž (náhrdelní dekoraci) a plášť a pronesli tento slib

Já, XX slibuji ke slávě Boží a cti Panny Marie Velmistru bratří Německého domu Panny Marie v Jeruzalémě, že jako familiář budu Německý řád podporovat modlitbou, osobním nasazením a činorodou pomocí, a zavazuji se zachovávat pravidla zapsaná ve stanovách pro familiáře.

Tento slib by se měl každému z nich hluboce vepsat do paměti a od této chvíle provázet každý jejich krok, protože Bůh sliby bere smrtelně vážně a jednou se bude Kristus Král ptát, jak ho dodrželi.

Při předávání kříže (náhrdelní dekorace) velmistr dle ritu říká:

„Přijmi tento kříž, znamení Boží lásky a našeho řádu. Když budeš nosit tento kříž, snaž se dávat lidem slovem i činem dobrý příklad a tím dokazovat, že Bůh je s tebou a v tobě. Kéž je ti posilou a oporou v životě, útěchou a nadějí v hodině smrti, ctí a slávou na věčnosti.“

Kříž je základní výzvou každému členu řádu, neboť jen skrze něj jsme spaseni, pokud zapřeme sami sebe a kráčíme cestou Pána Ježíše Krista. Jeho barvy, bílá a černá, jasně odkazují na temnotu hříchu, kterou boho-člověk Ježíš Kristus za nás na sebe vzal a skrze toto bolestné vydání se potupné smrti mohlo zazářit bílé světlo vzkříšení a nové počátku, který se rozprostírá až do věčnosti. Podmínkou spásy je však trvalá snaha žít neustále v pravdě katolické víry, ve věrnosti Římsko-katolické církvi a bojovat s vlastní náklonností k hříchu a učit se milovat Boha a své bližní. Takovému odhodlání pak Bůh trvale pomáhá skrze svátosti Církve, člověka posvěcuje a dává mu potřebné milosti, aby jeho hříchem porušené lidství dospělo ke svatosti, což je jediný druh šlechtictví, který lze z katolického hlediska akceptovat. Jen svatí před Bohem jsou skutečnými aristokraty a je lhostejné, zda jsou bohatí, chudí, či vlivní nebo bez společenského vlivu v rámci struktur našeho světa.

Tento pohled se odráží například v modlitbě z rituálu svěcení plášťů a křížů, ve které se praví:

Modleme se: Všemohoucí věčný Bože, ty jsi posvětil kříž skrze nejsvětější krev Tvého Syna, aby vysvobodil svět a spasil lid. Tvá přítomnost je pro nás stálou pomocí a ochranou. Prosíme tě: požehnej toto znamení. Kdo s vírou v Krista, Tvého Syna ponese tento kříž a plášť, nechť zůstane pod Tvou ochranou a ve svém smýšlení se tobě stále více podobá. Prosíme Tě o to skrze Krista našeho Pána. Amen.

Po obřadu přijetí familiářu Německého domu, pokračovala mše svatá obětováním darů a mešním kánonem. Vrcholem bylo zpřítomnění Kristovy smírné oběti na oltáři, nekrvavým způsobem. Do středu jeho královského srdce se sbíhalo vše, co bylo vyřčeno a slíbeno. On přijal zcela závazně sliby nových familiářů a chce je vést řádovou spiritualitou k věčné pravdě, skrze jejich věrné zachovávání všeho co Církvi zjevil, jakožto spasitelné pro každou lidskou bytost. Tento obřad, též jinak zvaný „obláčka – od slova oblékati se“ není žádným vrcholem řádového života, ale pouze začátkem cesty. Tito tři noví členové řádu se veřejně před světem přiznali ke Kristu a jeho Matce. Svlékli starého člověka a mají s pomocí Boží začít zcela nový život. Oni teprve přijali vnější znamení své touhy po osobní spáse i spáse těch, se kterými se během svého života setkají. Nyní je ovšem čeká dlouhý boj. Familiářství není snobská kratochvíle pro úspěšné v očích tohoto světa a velmi by se pletl ten, kdo by se nechal oslepit vnějším leskem a domníval by se, že se tímto způsobem tzv. dostane do lepší společnosti a bude se jen honosit řádovými znaky. Bůh tyto jasné závazky bere skutečně vážně a běda těm, kdož přistupují k familiářství jakožto pošetilci, neboť ti dopadnou při posledním soudu mnohem hůře, než kdyby se familiáři nikdy nestali.

Po ukončení bohopocty mše svaté se atmosféra soustředila na věci lidské. Přímo v hradních prostorách bylo připraveno bohaté občerstvení pro účastníky slavnosti. Zábava byla družná a jistě každému přinesla určité přátelské povzbuzení. Kolem 19 h se hrad opět ponořil do svého osamění, do své tiché melancholie, kde v jeho zdech pulzují úmysly i snahy předků, zvláště arcivévody Evžena, který zcela jistě stál u oltáře, když velmistr pozvedal ke kříži hostii a kalich s vínem, aby byly tyto způsoby proměněny v jeho Tělo a Krev.

Co tedy popřát novým familiářům? Inu stálou snahu být věrnými katolíky, kteří berou Boha stejně vážně, jako bere On je. Nechť zachovají věrnost matce Katolické církvi a chrání se každého věroučného bludu, kteréžto v dnešním světě, a bohužel mnohdy i v Církvi samé, bují jako zhoubná rakovina. Ať bojují s odvahou řádových bratří rytířů s vlastním egoismem a sklonem kráčet po širokých cestách světské slávy. Kéž by si vždy brali vzor z Panny Marie Jeruzalémské a sv. Alžběty Uherské a sestupovali mezi ty, kteří žijí v bolestech a bídě a nabídli jim své paže ku pomoci. Ať se vždy řadí pod korouhev Krista Krále a společně se sv. Michaelem a sv. Jiřím šíří světlo Kristovy pravdy do temnot naší reality. Přejeme jim, aby symboly řádu, které budou nosit, nebyly jen prázdná znamení osobní pýchy a domýšlivosti, ale znameními, jež budou podložena jejich pravdivým způsobem života v Kristu. S Boží pomocí a opravdovým odhodláním se jim otevírá cesta ke spáse, v opačném případě cesta k jasnému zavržení, protože s Bohem si není radno zahrávat.

David Hibsch
Bývalý kandidát familiářů a účastník slavnosti.

Fotogalerie ze slavnosti